O projektu
Program
Vstupenky
Kontakt
Fotografie

HRADIŠŤAN s Jiřím Pavlicou na texty Jana Skácela
Hradišťan vznikl už v roce 1950 a patří k nejstarším a nejznámějším moravským cimbálovým kapelám. Ve své tvorbě vychází z lidové hudební tradice, ale svým tvůrčím přístupem posunul chápání hranic a možností folklóru, čímž zpřístupnil tento žánr nejširší vrstvě posluchačů.
Od roku 1978 je primášem Hradišťanu Jiří Pavlica, pod jehož vedením se experimentální práce s folklórem ještě prohloubila. Soubor se v posledním dvacetiletí věnuje nejen regionální linii a mapování hudebního dědictví oblastí Moravy, ale spolupracuje na multižánrové bázi s řadou odlišných interpretů. Takto např. vzniklo CD s Bambini di Praga "Moravské písně" nebo nahrávka s Komorním orchestrem Leoše Janáčka "Pokoj Vám". Značný ohlas vzbudily fúze s osobnostmi folkové scény - s Vlastou Redlem CD "Hradišťan+AG Flek" a se Spiritual kvintetem "Vánoční koncert". Zajímavé propojení s jinými hudebními kulturami znamenalo CD s japonským multiinstrumentalistou Yas-Kazem "Svítání" a také CD "Mys Dobré naděje"s Afričanem Dizu Platzem.
Pestrost tvorby Hradišťanu umocnilo zhudebnění textů Jana Skácela. Nahrávka "O Slunovratu" vyšla v roce 1999 a vzbudila nečekaný ohlas. Snad za to může prolnutí zvláštní poetiky brněnského básníka s mimořádným "moravským" hudebním vkladem Hradišťanu, každopádně v roce 2002 byla souboru předána zlatá deska za 20 000 prodaných nosičů. 
Koncert 18.9. ve Velké synagoze v Plzni nabízí ještě jednu zvláštnost. Ke spolupráci s Hradišťanem se nám podařilo přizvat jednu z nejvýraznějších současných hereckých osobností - texty Jana Skácela přednese pan Luděk Munzar.

Luděk Munzar

Herec, režisér, spisovatel, ale také pilot a automobilový závodník Luděk Munzar se narodil 20.3.1933 v Nové Včelnici u Kamenice nad Lipou. Patří mezi nejnadanější umělce současnosti a jeho specifický herecký projev plný napětí a energie ho proslavil nejen na jevišti Národního divadla, kde prožil více než 30 sezón, ale také v rozhlase, televizi a filmu.
Máme-li zmínit jen jednu z plejády divadelních postav, kterým vtisknul své lidské a herecké charisma, uveďme Bláhu z Našich furiantů v nezapomenutelné režii Miroslava Macháčka. První velkou filmovou roli ztvárnil už v roce 1956 v Radokově filmu "Dědeček automobil" a poté zazářil např. v Kachyňově "Kočáru do Vídně" či v Jirešově "Žertu". Na plátně dostal desítky příležitostí a jemná analýza lidských pohnutek, jednání a chování se výrazně uplatnila i v televizi (Waterloo, Spor architekta Zítka). Jeho Leoš Janáček v adaptaci Lev s bílou hřívou, patří k vrcholům televizní tvorby. Podmanivý hlas Luďka Munzara se uplatnil také v dabingu, kde se dokonale ztotožnil s filmovými postavami Paula Newmana.
Po odchodu z ND, které opustil i se svou manželkou Janou Hlaváčovou, se věnuje především režii a v České televizi se stal průvodcem dvou zcela mimořádně zdařilých seriálů. V roce 1998 to byl cyklus věnovaný našim věžím a rozhlednám "Rozhlédni se, člověče" a v roce 2002 pak projekt nazvaný "Paměť stromů".

Jan Skácel

Básník Jan Skácel pocházel z rodiny učitele a většinu života prožil v Brně. Za války byl nuceně nasazen v Rakousku. V Brně studoval gymnázium a následně pedagogickou fakultu, před jejímž dokončením dal přednost angažmá v listu Rovnost, ze kterého ovšem v roce 1952 musel odejít. Po krátkém dělnickém intermezzu pracoval v literárně-dramatickém oddělení brněnského rozhlasu. Z této doby pochází jeho první, básnicky však už hotová sbírka "Kolik příležitostí má růže" /1957/. V letech 1963-1969 byl šéfredaktorem časopisu Host do domu a z desetiletí šedesátých let vzešly např. sbírky: "Co zbylo z anděla", "Hodina mezi psem a vlkem" a "Smuténka". Po roce 1969, kdy Host zanikl, byl Skácel vyňat z kulturního života a jeho sbírky vycházely pouze samizdatově, nebo v zahraničí /Toronto, Mnichov/. Až roku 1981 mu mohlo v malém nákladu vyjít "Dávné proso" a následně ještě "Naděje s bukovými křídly", "Odlévání zvonů" a "Kdo pije potmě víno". 

Skácelovy básně jsou výrazově úsporné, odzbrojují svou zdánlivě jednoduchou výstižností a jsou plné originálních metafor. Obrazy jeho básní jsou až archetypálně silné a snad proto tak srozumitelné. V jeho básních je všudypřítomné nejen intenzivní pouto k rodné Moravě a lidové tradici, ale zejména jeho vztah k přírodě a lidem, v kontrastu s povrchností, spěchem a utilitaritou moderního života. 

Jedinečné dílo a mravní život bez kompromisů mu vynesly perzekuci ze strany oficiálních míst a život na hranici existenční krize. Mezi souputníky se však stal autoritou a to nejen v oblasti poezie. Ačkoliv doma žil v klatbě, v zahraničí obdržel významná literární ocenění. Roku 1989 to byla v Itálii Petrarcova cena a cena slovinských autorů Vilenica. Zemřel v Brně na den přesně 14 let po svém otci - 7.11. 1989.

Jan Skácel: Krátký popis léta

Požáry Ze čtyř stran hoří léto
Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
krvácí vlčí máky v obilí 

Přichází tma
a po stříbrném mostě kráčí luna

Svět je jak chleba vytažený z pece
a noc ujídá 

Vlaštovky hbité rovnou nití
studánky k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji

Synagoga Concerts, s.r.o.
Krokova 20, 326 00 - Plzeň
tel.: + 420 608 700 735
jancarik@synagogaconcerts.cz